Píseň o svobodě

Několik let jsem se trápil s písničkou, která se líbila celé kapele, ale nenapadal mě k ní ten správný text. Až dnes.

Nevím, jak vzniká v hlavě hudba ani text, nikdy se mi nepodařilo napsat dobrou píseň dlouhým kombinováním a skládáním - všechny, které stojí za to, vypadly ven během pár minut samy a víceméně hotové. Jako vajíčko ze slepice :-)

Jenomže moje nároky na obsah textu stále rostou. Svět je plný informačního šumu, ať už nepřesností nebo úplných nepravd, místo dobrých zpráv nás všechna média zahlcují zprávami špatnými. Každou sekundu se na zemi narodí 4 noví lidé a 2 jen lidé umírají. Novorození jsou naše naděje, z kteréhokoli z nich může výrůst nový Jan Křtitel nebo Einstein, ale média píší jen o těch zemřelých a čím tragičtěji, tím větší zisk. Když už píší o narozených, pak proto, že nás na Západě ubývá nebo naopak, že je nás na Zemi moc, a to je opět lež - i v "přelidněné" Evropě je mapa plná prázdých míst (viz naše pohraničí, Švédsko, Norsko, ...), už vůbec nemluvě o obrovských neobydlených plochách v USA, Kanadě, Rusku, Africe...

Proto nechci psát texty, které by obsahovaly jen nějakou dadaistickou hru se slovy(=šum) a nebo stokrát omleté fráze. Chci do textů dostat pravdu, kterou v dnešním světě běžně neslyším, ale přitom je pro mě zásadní. Pán Bůh mi dal dar poznání pravdy, čas a možnost jej využívat a také jej sdělovat jiným lidem, ale já ten dar skoro vůbec nerozmnožuji. Viz Matouš 24:45, Lukáš 12:47, ... Proto se často modlím za to, aby mi Duch svatý seslal ta správná slova, která mohou někomu dalšímu pomoci najít další kousek pravdy.

A tak mě jednoho dne napadl text, který do té neotextované písničky zapadl jak ulitý. Je o tom, jak se vyrovnat se špatnými zprávami a o svobodě, která spočívá v tom, že se přestaneme bát - špatných zpráv a zla vůbec.

Nevím, jak vy, ale já mám dost špatných zpráv

už nemám čas je číst, už nemám sílu poslouchat,

prý je tu krize, bude válka, přijde hlad,

jenže za bídu světa může také ten kdo nechce mít ho rád.

Kolik krizí, kolik států přikryl prach

kolik válek, kolik mrtvých, kolik padlých vlád,

kolik bídy, kolik nářků, kolik ran,

přesto říkám, že i s hřeby v rukou můžete být

volní,

Já vím, ta chvíle jednou přijde,

budeme volní,

a proto žijte vlastní příběh,

buďte volní

a všechnu tíhu světa na ramenou necháme prodejcům špatných zpráv.

Jak malé děti na zápraží vidí dvůr,

a jejich vesmír končí u zdí sousedů,

nevíme o nás téměř nic, tak máme strach

popojít o kousek dál, překročit další práh.

Co když ten další dům je plný dobrých zpráv,

co když za tou zdí je moudrý starý pán,

co když je tam návod ke všem planetám,

co když je tam pravda co nás osvobodí a budem

volní,

Já vím, ta chvíle jednou přijde,

budeme volní,

a budem žít svůj dobrý příběh,

budem volní

a všechnu tíhu světa na ramenou dáme těm co nám ji chtěli dát.

Volní, jak tlukot křídel tažných ptáků, budeme
Volní od chtění majetků a strachů,
volní,
jen řeka ta, co jenom jeden pramen má se musí o své vody bát.

Volní, jak černá v nekonečné bílé budem
volní, jak krev když proudí v plné síle,
buďte volní,
a všechnu tíhu světa na ramenou dejte těm co nám ji chtěli dát.